Kostel je místní dominantou, neboť je postaven na terénní vyvýšenině ve středu obce, obklopen hřbitovem.

Stavba kostela spadá do pozdně románského období v 1. polovině 13. století, kdy byl součástí šlechtického dvorce. Po roce 1270 byl přestavěn v raně gotickém slohu. Renesanční věž byla přistavěna na přelomu 15. a 16. století. Kostel má tvar jednolodní obdélné stavby s pravoúhlým presbytářem a s pravoúhlou sakristií na jižní straně. Kostelní okna jsou hrotitá. Do západní části chrámové lodi původně vystupovala empora opřená o střední pilíř a nesená klenbou. Emporu později nahradila dřevěná kruchta. V presbytáři je křížová žebrová klenba. Gotický sanktuář je opatřen původní mřížkou. Předsíň na jižní straně je renesanční ze 16. století a má křížovou hřebínkovou klenbou. Na triumfálním oblouku jsou dochovány gotické nástěnné malby a v lodi kostela po levé straně je taktéž gotická freska ze 14. století.

Zařízení kostela představoval hlavní oltář s obrazem sv. Jakuba. Hlavní oltář, stejně jako kazatelna, byl raně barokní a pocházel z konce 17. století. Na stěně předsíně kostela se nacházejí dva poškozené náhrobní kameny (pravděpodobně z let 1521 a 1571). Vnitřek kostela je veřejnosti nepřístupný.

V 70. a 80. letech 20. století prováděl Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech se sídlem v Mostě archeologické průzkumy jak uvnitř kostela, tak i v jeho okolí. Ve stejné době probíhal i stavebně historický průzkum Památkového ústavu v Ústí nad Labem.

Archeologický výzkum v areálu kostela potvrdil zaniklé šlechtické sídlo, které se nacházelo na jihozápad od kostela. Dvorec se skládal ze dvou úrovní. V dolní ležel skladovací prostor, nahoře obytná část.

Další kulturní památkou v obci je opuková socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1774